Lymfa (míza) je bezbarvá, čirá tekutina, která vzniká z tkáňového moku. 

Tkáňový mok se tvoří jednak produkcí buněk a jednak filtrací z plazmy stěnou krevních kapilár.

Do lymfy se vstřebávají bílkoviny, cholesterol, tuky ve formě mastných kyselin, vitamíny  rozpustné v tucích (A,D,E,K), steroidní hormony, kalcium, meď, železo.

Cévní systém lidského těla je tvořen krevními cévami (tepny a žíly) a lymfatickými cévami.

Systém  lymfatických  cév   (lymfatické   apiláry,   kolektory  a  kmeny)   spolu  s  lymfoidními tkáněmi   (thymus,  slezina,  kostní  dřeň,  lymfatické  uzliny,  lymfoidní   tkáň  trávicího traktu a bronchiálního stromu plic produkujících T a B lymfocyty) tvoří lymfatický systém.

Tok lymfy v lidském těle tedy začíná v tkáňových prostorách, odkud je tkáňový mok vstřebáván do  lymfatických   kapilár,  odtud   do  prekolektorů  a kolektorů  (stále  se   zvětšující  a  sílící lymfatické  cévy), které vstupují  do lymfatických uzlin a odtud  lymfa odtéká do dvou hlavních mízních kmenů, které hluboko v horní části hrudníku ústí do žilního systému. 

Lymfatický otok vzniká tehdy, když lymfatický systém nestačí odvádět lymfu. Dochází tedy k hromadění bílkovin a s jimi poutané vody  ve tkáních a vzniku otoku – lymfedému.

Lymfedém rozdělujeme na primární a sekundární.

A) primární lymfedém - je vrozený, vzniká geneticky podmíněnou poruchou ve vývoji lymfatického systému. Může se objevit při narození, v pubertě (více u děvčat při prvním menses), mezi 30-40. rokem věku života. Primární lymfedém začíná většinou z periferie, tzn. od prstů rukou, nohou a pozvolna se šíří směrem  proximálním (nahoru) k podpaží a tříslům. Má pomalý vývoj, je tužší, postihuje více ženy, je dědičný a má familiární výskyt.

B) sekundární lymfedém - vzniká v důsledku druhotného postižení na lymfatickém systému. Jsou to především pacienti po poraněních, úrazech, operacích, onkochirurgických zákrocích (pacientky po ablacích prsu, hysterektomii, pacienti po chirurgických zákrocích s disekcí uzlin atd.), po ozařování, pacienti po těžkých bakteriálních zánětech (erysipel - růže).Sekundární lymfedém vzniká pod místem narušení lymfatického systému a šíří se směrem distálním (dolů) tedy opačně než lymfedém primární. Otok vzniká rychleji, je měkký. Postupem času se však také stává tužším, dochází k fibrotizaci podkoží. Lymfedematozní tkáň nabývá větších rozměrů, deformuje končetinu a může nabývat až tvaru tzv. „sloní nohy“ - elefantiázy. Taková končetina je více ohrožena opakováním bakteriálních infektů (erysipelů), kdy každá recidiva  vede k opětovnému nárustu otoku končetiny. Časté jsou i mykotické infekty.

Léčba lymfedému je velmi komplexní. Velmi důležitá je spolupráce pacienta s lékařem a lymfoterapeutem. Komplexní léčbu lymfedému tvoží hlavní čtyři pilíře:

1) péče o kůži a úprava životního režimu nemocného

2) mízní drenáž - manuální, přístrojová, lymfo-taping

3) kompresivní terapie - bandáže elastickým obinadlem (jednovrstevné bandáže, vícevrstevné bandáže, využití speciálních polstrovacích materiálů, inlaye), kompresivní elastické punčochy

4) podpůrná pohybová a dechová cvičení

Lymfedém je onemocnění, které provází člověka celý život. Velmi důležité je u dané diagnózy zahájit léčbu včas a především předcházet vzniku lymfedému. Již například po ukončení léčby na onkologii po onkochirurgickém zákroku nebo radioterapii by měl být pacient odeslán na specializové pracoviště léčby lymfedému, kde  by měl být vyšetřen a léčen adekvátně svému aktuálnímu klinickému nálezu všemi dostupnými a možnými prostředky, aby se zabránilo vzniku a následné progresi lymfedému, aby nedocházelo ke vzniku lymfedémů takových rozměrů, které pacienta již vyčleňují nejen ze společenského ale i pracovního života, protože mnohdy vedou až k imobilitě a invalidizaci pacienta.

Především prevence vzniku lymfedému, jeho včastná léčba, edukace pacietnů, kterých by se tento problém mohl týkat, nabídnutí možností řešení tohoto problému v centrech léčby lymfedému je alfou a omegou následné kvality života těchto pacientů.

Manuální lymfodrenáž je soubor speciálních hmatů, prováděných velmi jemně (malým tlakem - cca 40 mm Hg) a pomalým tempem. Manuální lymfodrenáží napomáháme odtoku lymfy z podkoží postižených lokalit povrchovým mízním řečištěm. Manuální lymfodrenáží vyvíjíme velmi jemný a pomalý tlak na kůži a podkoží. Manuální lymfodrenáž nesmí bolet. Vyvíjením vyššího tlaku bychom již prováděli klasickou masáž, která je zaměřena  na hlubší struktury - svaly, šlachy a fascie.

Manuální lymfodrenáž trvá 45-60 minut, dle závažnosti lymfedému.

Pokud je lymfatický otok již tuhý (fibrotizace), můžeme manuální lymfodrenáž doplnit ještě speciálními antifibrotickými hmaty.

Přístrojová lymfodrenáž je prováděna přístrojem,který se skládá ze dvou komponent: ze základní přístrojové jednotky a návleků na horní nebo dolní končetiny. Přístrojová jednotka vhání pomocí pump vzduch přes systém hadiček do vzduchových komor návleků. Vzduchové komory v návleku se navzájen překrývají a postupným nafukováním a vyfukováním komor se vytváří tlaková vlna. Návleky máme dvanáctikomorové (profesionální lymfoveny v lymfocentrech) a sedmikomorové (domácí lymfoveny).

Přístrojová lymfodrenáž pracuje obdobně jako manuální lymfodrenáž s tlaky 30-40 mm Hg a trvá asi hodinu.

Před manuání i přístrojovou lymfodrenáží musíme provést manuální lymfodrenáž center, která spočívá v ošetření centrálních sběrných uzlin a jejich vyprázdnění. Začínáme vždy ošetřením krku, po té se pacient hluboce prodýchá proti opoře rukou na břiše, ošetříme podpažní event. tříselné uzliny  a přilehlé lokality zdravé a až po té směřujeme k lokalitám s lymfedémem.